Jak hodnotíš letošní sezónu dorostenců? Splnili jste předsezónní očekávání?
Sezóna byla taková rozpačitá. Pokud ji hodnotím čistě z výsledkového hlediska, úspěšná nebyla – v dorostu jsme příliš výher nezískali. Ale takhle se na to nelze dívat. Faktem je, že ročníky 2008 a 2009 u nás v klubu nejsou příliš početné, takže je tým pravidelně doplňován hráči z ročníků 2010 a 2011. Celkově jsme tedy letos měli mladý kádr, který neměl tolik opor jako v předešlých letech.
Pro nás je však stále důležitější rozvoj individuality a týmu než samotné výsledky, i když i ty už jsou v této kategorii podstatné. Myslím, že jsme během sezóny udělali značný progres v oblastech, které trénujeme. Sami víme, že dokážeme odehrát velmi kvalitní zápasy. Klíčové pro zlepšení je naučit se být konzistentnější, eliminovat zbytečné výpadky a lépe přenášet věci z tréninku do zápasů. To bych vypíchnul jako hlavní body ke zlepšení.
Škoda jen, že jsme byli v kompletní sestavě pouze párkrát, ale tak to občas bývá – rozhodně se na to nechceme vymlouvat. Někteří hráči asi budou muset jíst víc „marťánků“ a starat se celkově o základní principy jako spánek a strava, jiní zas častěji chodit do gymu, aby podpořili své zdraví a imunitu. :) Všechno jde ruku v ruce a bez toho dnes nejde podávat dlouhodobě konstantní výkony.

---

V play-off jste narazili na pražské Black Angels, kterým jste v obou zápasech podlehli shodně 3:5. Jak jsi vnímal tyto dvě utkání a jak se v nich náš tým prezentoval?
Věděli jsme, že Bleci jsou favoritem série – v posledním ligovém kole například porazili pražský Tatran 6:2. Udělali jsme si menší přípravu a měli jasno, proti jakému soupeři nastoupíme. Soustředit jsme se však chtěli především na sebe a naše klíče k úspěchu. Cílem bylo odehrát nejlepší utkání sezóny na hraně našich aktuálních možností a předvést hru, kterou jsme celý rok pilovali.
Musím před kluky smeknout – obě střetnutí odehráli fantasticky, jako tým. A i když tím pro nás sezóna skončila, odcházíme se vztyčenou hlavou a bereme si z toho cenné zkušenosti. Jak doma, tak venku se hrálo ve slušném tempu a na to, že jsme měli půlku týmu složenou z dorostu a půlku ze starších žáků, Blaci nedostali nic zadarmo. Náš tým nebyl daleko od postupu.

---

Na čem budeš s týmem pracovat v přípravě na další sezónu? Kde vidíš největší prostor ke zlepšení?
Základem je zdravé konkurenční prostředí, kde se hráči vzájemně „challengují“ a rozvíjejí nejen sebe jako individuality, ale i týmové herní principy. Náš tréninkový proces je založený na hře v různých situacích, kde pilujeme naše principy – na tom si zakládáme.
K tomu je ale potřeba, aby hráč měl zvládnuté dovednosti na solidní úrovni. Tady občas cítím rezervy a každý musí neustále pracovat na detailech, které řešíme. Kvalitní první dotek s míčkem, precizní a intenzivní přihrávka, vylepšování střeleckého úhlu, scanning, otevřené postavení do prostoru, připravenost na hřišti, souboje 1v1 a tak dál. :)
Máme ale štěstí, že na Slavii dlouhodobě pracujeme se skvělou partou kluků, kteří se chtějí učit a posouvat. Za to jim společně s ostatními trenéry děkujeme.
Do příští sezóny nás v dorostu čeká menší změna, která nám opět pomůže posunout celý proces kupředu. Těším se, až začneme!

Jak se ti daří skloubit roli šéftrenéra klubu s aktivní hráčskou kariérou teď po postupu do první ligy?
No, budu upřímný – není to jednoduché. :) Nejsem jen trenér dorostenců, působím i u elévů a v klubu řeším spoustu dalších věcí. Když k tomu přidám hráčskou kariéru na výkonnostní úrovni, která vyžaduje vysoké nároky, je složité to všechno skloubit dohromady.
Klíčové je plánování, tedy time management, a vytvoření určité rutiny. Během sezóny je to dost náročné – člověk se vrací domů mezi devátou a půl jedenáctou večer a už nic moc jiného nestíhá. A cestování na venkovní zápasy v 1. lize je kapitola sama o sobě. Na druhou stranu – takhle to máme všichni a s tím do toho jdeme. Není na místě si stěžovat nebo „brečet“. Buď to zvládáš a chceš to dělat, nebo pokud to nechceš podstupovat, nikdo tě nenutí a vždy můžeš zvolit jednodušší cestu. Mně to ale zatím dává smysl, i když vím, že kvůli tomu musím některé věci obětovat.
Veškerá dosud odvedená práce za to stála. A na cestě, kterou jsme za poslední roky urazili, je spousta momentů, na které rád vzpomínám. Vím, že nás toho ještě hodně čeká – a ani na vteřinu ničeho nelituji. :)

---

V loňské sezóně zastával roli hlavního trenéra dorostenců Jirka Kuthan (zdravíme), jak jsi se popasoval s rolí hlavního trenéra?
Prvně bych chtěl znovu Kuthymu poděkovat, protože – jak jsem v minulosti říkal – jsem rád, že jsem svou trenérskou kariéru začínal právě v realizačním týmu s ním a v prvním roce také s Husínem (Jan Husák, pozn. red.) a měl jsem možnost od nich některé věci pochytit. Myslím, že už v loňské sezóně jsem k tomu směřoval a postupem času se do této role formoval víc a víc. Spoustu věcí jsem si vzal právě z našich komunikací a společného řízení týmu 07 a 08 v loňském dorostu.
Letos jsem se jako hlavní trenér musel naučit být o něco větší pes a nebát se být i ten „zlý“, který dá najevo, pokud cítí potřebu něco říct. Dříve tuto roli hodně zastával Kuthy, zatímco na mně byla ta příjemnější část práce. Důslednost v nastavených principech je v některých věcech dost zásadní a musí se vyžadovat. S pozicí hlavního trenéra je samozřejmě spojena i větší odpovědnost za rozhodnutí, která jdou ve výsledku za mnou.
Rád bych ale poděkoval i ostatním trenérům, kteří se letos podíleli na celkovém procesu ve výkonnostních týmech dorostu a starších žáků. Velký dík patří Čížovi, Porymu, Tomovi, Kuhymu a dalším, kteří s námi byli součástí tréninkového procesu. Bez těchto lidí by to nešlo dělat a mají velkou zásluhu na naší celkové práci.

---

Pomáhá ti tvoje vlastní hráčská zkušenost v trénování mladých hráčů? Máš nějaký přístup, který přenášíš z kabiny „áčka“ do dorostu? Případně jak by ses charakterizoval jako trenér, jaké jsou tvé přednosti?
Bezesporu pomáhá. Je to neocenitelná zkušenost a sám cítím, že z ní během trénování hodně těžím. Zároveň si ale uvědomuji, že být hráčem a být trenérem jsou dvě zcela odlišné role, které je důležité rozlišovat.
Jako hráč už jsem za dobu svého působení ve florbale nasbíral spoustu zkušeností, prošel podobnými momenty, jakými nyní procházejí hráči v mládeži, a zpětně vím, jak v tom chodit. Obecně se snažím jít příkladem a ukazovat cestu, která není jednoduchá, ale je postavená na pevných základech, dlouhodobém přístupu a „dětské“ radosti ze hry.
Být připravený, řešit věci, které mám plně pod kontrolou, nebát se hrát, nehroutit se z neúspěchu nebo z toho, co si myslí ostatní – to jsou podle mě klíčové principy. Taky je pro mě a ostatní na Slavii důležité, aby hráči věděli, že týmovost je nade vše a bez ní těžko něco dokážeš. Nemusíš milovat všechny, avšak v těch kritických chvílích je podstatné, co všechno umíš obětovat pro tým, jak potlačíš své vlastní ego a jak budete bojovat společně. Jedině tak dosáhneš úspěchu. A i přesto to všechno nemusí stačit, někdy prostě prohraješ, patří to k tomu, ačkoliv to nikdo z nás nemusí. :)
To, jaký jsem trenér, vám nejlépe řeknou přímo hráči, kteří prošli pod „mýma rukama“. To vždy hovoří nejlépe. :)

---

Vnímáš mezi dorostenci nějaké talenty, kteří by mohli brzy nakouknout do mužského týmu?
Upřímně v tomhle nechci dělat žádné velké prognózy a jmenovat konkrétní jména, protože věci se rychle mění. Hráč, který se může zdát jako velký talent ve starších žácích a vypadá to, že to dotáhne do výkonnostního florbalu na nejvyšší úrovni, nemusí tato očekávání v juniorech naplnit. A stejně to může fungovat i opačně.
Talent na florbal a pohyb obecně je samozřejmě důležitý – pokud budeš „dřevák“ a nebudeš umět běhat, těžko z toho něco světoborného uděláš. Ale ve finále je to stále o tom samém – jak moc tomu dáváš, jak moc to chceš, co všechno jsi ochotný obětovat, jestli víš alespoň přibližně, kam směřuješ, a jestli vyznáváš základní hodnoty potřebné k jakémukoliv úspěchu. Z mého pohledu jsou klíčové vlastnosti pokora, pracovitost, cílevědomost, zodpovědnost a samostatnost. Takže mlaďoši, tady máte „kuchařku“, jak se dostat tam, kde chlapi momentálně působí. :)
Každý rok klub produkuje hráče z mládeže do mužského A týmu, což je vidět i na současném složení týmu. A věřím, že i někteří kluci ze současného dorostu a starších žáků tam jednou dojdou. Každý je strůjcem vlastního příběhu. Přál bych si ale ještě více než to, aby kluci hráli v A týmu, aby je florbal stále bavil a přinesl jim do života spoustu cenných zkušeností, které jednou zužitkují.

Jak jsi sám zmínil, tak netrénuješ pouze dorostence, ale jsi aktivně zapojen i u dětí v elévech. Proč zrovna tato kategorie a jaké jsou největší rozdíly oproti dorostencům?
U elévů působím rok a pár měsíců a musím říct, že mě to opravdu baví. Troufám si říct, že od té doby jsme společně s ostatními trenéry spoustu věcí posunuli směrem dopředu a prostředí, které máme nastavené, je pro děti rozvíjející a zábavné. Florbalově je mi ta kategorie taky blízká, protože hodně řešíme 1v1, kde challengujeme hráče navzájem mezi sebou a celkově se zaměřujeme na individuální rozvoj jedince v herním prostředí.
V porovnání s dorostem je to naprosto jiné. Elévové jsou stále děti ve věku 9 a 10 let a florbal je pro ně především o radosti z pohybu, z tréninků, ze zápasů a ze vzájemného hecování. Další velký smysl, který v této kategorii vidím, je pomáhat tvořit pozitivní vztah ke sportu. V dnešní digitální době je to extrémně důležité.
My jako klub samozřejmě chceme a musíme vychovávat hráče a hráčky, kteří jednou potáhnou naše elitní týmy, ale uvědomujeme si i druhou stranu mince. Ne každý se dostane na vrcholový/výkonnostní florbal od dorostenců a výše, a proto je klíčové, aby si každý odnesl cenné zkušenosti a hodnoty, které mu pomohou v dalším životě.
Trenéři v této věkové kategorii leckdy působí i jako mentoři, pomáhají dětem společně s rodiči budovat zdravé sebevědomí, sebedůvěru a motivaci ke sportu. Učíme je soustředit se na věci, které mohou ovlivnit. Chceme, aby si zvykly na určitou míru odolnosti a samostatnosti, protože pokud jim bude neustále někdo umetat cestičku pod nosem, tak jednou tvrdě narazí. Aby rozvíjely své silné stránky a nebály se dělat chyby. Víme, že chyba je součástí procesu učení. Učíme je radovat se z pokroku, ne jen z výsledků na tabuli. Srovnávat se maximálně sami se sebou, ne s ostatními. Fair play a respekt k ostatním jsou dalšími klíčovými hodnotami, které se jim snažíme předávat. Vyžaduje to celkově hodně trpělivosti a důslednosti, z dlouhodobého pohledu je to však správná cesta!
Za celý realizační tým elévů i vedení klubu bych chtěl poděkovat rodičům, protože právě oni každý den nejvíce ovlivňují podmínky, které děti mají. My jim v tom chceme pomáhat a být s nimi na společné cestě. Děkujeme za veškerou diskuzi, naslouchání a sdílení hodnot, které jsou pro nás významné.

---

Máš nějaký dlouhodobý cíl jako trenér? Kam bys chtěl hráče dostat – výkonnostně i týmově?
Můj dlouhodobý cíl je nadále pracovat v mládežnických kategoriích, vzdělávat se a neustále se zlepšovat. Chci přispívat k rozvoji hráčů nejen po florbalové stránce, ale i po té lidské a pracovat s celostním přístupem. Spolupráce v trenérském týmu je pro mě také klíčová, protože sdílení zkušeností a pohledů pomáhá posouvat všechny dopředu. No a v neposlední řadě mě to samotného musí bavit, dávat neustále smysl a musím každý den vědět, PROČ tomu investuji tolik času.

---

Kromě zastávání funkce šéftrenéra, trénování dorostu a elévů u nás v klubu jsi také trenérem na KTM (Kempy talentované mládeže) u kategorie BU16. Jak zatím hodnotíš tuto zkušenost?
Tohle je něco, čeho si hodně vážím, a zároveň to s sebou nese nutnou dávku zodpovědnosti a prokázání schopností a vědomostí v roli trenéra, příp. hráče. Beru to zároveň také jako příležitost dále se vzdělávat a vidět top prostředí ve florbale u nás. Je skvělé být součástí, dá se říct, mini reprezentačního výběru a mít možnost pracovat s těmi nejlepšími hráči v daném ročníku. Mám štěstí, že jsem v dobrém realizačním týmu, a také v tom, že máme dobrou partu hráčů (ročník 2009, pozn. red.).
Kempy spočívají především v rozvíjení individualit v herním prostředí, individuální i týmové zpětné vazbě s hráči a samotné přípravě na výkonnostní úroveň v juniorech a mužích. Mě tohle baví, mám rád, když se dokáže pracovat s detaily, které ve finále nejvíce rozhodují. Je celkově opravdu husté sledovat, na jaké úrovni mají hráči v tomto věku své dovednosti a jak to následně dokážou aplikovat ve hře. Mají velký potenciál, avšak florbalová šikovnost je pouze jeden dílek do skládačky a nezaručuje to, že budou (polo)profi sportovci.
Na kempech se s hráči řeší i další složky sportovního výkonu, jako jsou základy kondičně silového tréninku, strava, doplňky, regenerace či mentální nastavení. Tyto aspekty jsou dnes již nedílnou součástí komplexní výbavy sportovce. Celkově je super, že Český florbal tento projekt před pár lety spustil, jelikož se tím neustále přibližujeme ostatním sportům a v lecčems jsme už dávno před nimi.

---

Kubo, děkujeme ti za obsáhlý rozhovor a držíme palce do příští sezóny!
Děkuji a těším se, co nás všechny společně ještě čeká. :)