Ahoj Kuthy, sezóna je u konce a nyní můžeme bilancovat a hodnotit. S jakými očekáváními jste šli do nového ročníku, jak vypadala letní příprava a začátek sezóny?

Ahoj, musím se přiznat, že do sezóny jsme šli s vysokými ambicemi. Spousta okolností nám hrála do karet, starší zkušený tým bez velké změny, několik lídrů, nasazení. Letní příprava byla hodně kvalitní ve všech směrech, hodně se změnila tím, že jsme v rámci přípravy zařadili halu. Začátek sezóny tomu odpovídal, hráli jsme fyzický útočný florbal, který musel bavit. Výsledkem byly i dva velmi povedené zápasy s Bohemkou, kde jsme jednou prohráli na nájezdy a podruhé těsně o gól. V obou těch zápasech jsme ale předvedli fantastický a sebevědomý výkon. Bohužel na tohoto soupeře nám to ani jednou v sezóně nevyšlo.

Po slibném začátku ale přišlo období úpadku. Čím to, že se nepodařilo navázat na skvělé výkony z úvodu sezóny?

Já fakt nechci aby to byly nějaké výmluvy nebo brek, ale sešlo se toho nějak víc. Měli jsme zraněné klíčové hráče, následně nám odešel Ondra do spojené juniorky a my jsme s pozměněným kádrem asi ztratili víru v to, že můžeme podávat kvalitní výkony. Není to tak, že bychom nehráli dobře, ale nedokázali jsme hrát konzistentně. Proti slabším soupeřům jsme hráli strašně a klepali se často o výsledek, nebo prohráli. Proti silnějším soupeřům naše hra zase nestačila. Byla z toho slušná deka a 3. koš.

Na začátku ledna následoval turnaj ve švédském Göteborgu, kterého ses sice nezúčastnil osobně, ale předpokládáme, že ti zápasy běžely na obrazovce skrze videopřenosy. Je to tak? A případně jak hodnotíš předvedené výkony týmu?

No jéje, viděl jsem všechny zápasy :) Prožíval jsem je tak, že jsem někdy napsal i během zápasu své poznatky přímo Kubovi, který tam s kluky byl. Celkově se mi turnaj líbil, předvedená hra gradovala a kluci opět ukazovali, čeho jsou schopni. Poslední zápas, který vedl k vypadnutí, mi zůstal v paměti. Zde florbal ukázal, jak umí být nespravedlivý, protože po většinu zápasu lepší tým vypadl. Hlavně chci vyzdvihnout ten závěr, takové odhodlání a nasazení ukázalo sílu týmu.

Po návratu ze Švédská vám zbývala poslední třetina zápasů v základní části a následně vyřazovací boje. Jak vypadala závěrečná část sezóny z tvého pohledu?

Bylo to období, kdy se nám začali vracet zranění hráči, což nám pomohlo k návratu alespoň do 2. koše. Hra, kterou jsme předváděli, se vracela k úvodním zápasům sezóny. Byla to také fáze, kdy jsme začali ve velkém zkoušet starší žáky a úplně překopali lajny, což se ukázalo jako celkem dobrý tah. V play off jsme narazili na Chomutov, který jsme porazili v obou zápasech. Zde si dovolím tvrdit, že jsme byli ve všech aspektech lepším týmem. Následovala opět Bohemka, kde jsme v domácím zápase předvedli skvělý výkon, musím hlavně pochválit nasazení a fyzickou hru. Ten zápas musel každého bavit! Druhý den byla ale hodně hořká tečka za sezónou, do Prahy jsme přijeli s úplně jiným týmem, jak ve složení, tak v nastavení v hlavě a zaslouženě dostali výprask.

V čem vidíš takto zpětně, že byla největší přednost týmu 07 a 08? A naopak co týmu chybělo a sráželo ho?

Z mého pohledu to byla fyzická připravenost na silovou hru, taktická vyspělost a dobré rozhodování. Tým měl silné individuality, které se profilovaly oba dva roky v dorostu. Doufám, že se v následující sezóně prosadí v juniorce. U většiny hráčů bylo skvělé nasazení a cílevědomost. Musím vyzdvihnout hlavně tu cílevědomost a chuť na sobě pracovat, u těch hráčů byl vidět fakt brutální progres.

To, co ho sráželo, je těžší otázka a i mně se na ní neodpovídá hezky, ale je to rozpad týmovosti v závěru sezóny na dvě až tři party. Z mého pohledu jsme měli problém s některými individualitami, které si tým nedokázal zkrotit a já jako trenér jsem do toho nesáhl a naopak jsem se to snažil vždy srovnat. Možná to vidím až moc černě, ale mám takový pocit. V samotném důsledku je to vždy nedostatek konkurence, která omezuje různá radikálnější rozhodnutí.

Když trochu odbočíme. Jaký si myslíš, že jsi trenér? Jak by ses charakterizoval a co jsou tvé silné stránky?

Docela nepříjemná otázka. Myslím, že by na ní měli odpovídat jiní, ale podobné otázky klademe i my hráčům dorostu. Vždy jsem se snažil, aby na tréninku bylo transparentní, férové prostředí, zkusím to nějak hodit na sebe. Jako trenér jsem férový, náročný, pracovitý, s otevřeným myšlením, chutí se vzdělávat a držet krok s novými trendy. Hráče jsem bral jako osobnosti a nechtěl jsem se omezovat pouze na florbal, vždy jsem se snažil klukům porozumět a posunout je životně. Nejsem výsledkový “feťák”, vždy mi jde o rozvoj než o výhru. Myslím, že hodně trenérů mladších kategorií právě ze Slavie to má podobně.

Už není tajemstvím, že si po tomto ročníku dáváš od florbalu na nějaký čas pauzu. Co tě k tomuto rozhodnutí vedlo a můžeme tě někdy v budoucnu očekávat zpět u trénování?

Nebylo to jednoduché rozhodnutí, ale došel jsem k závěru, že teď jsem opravdu více potřebný jinde. V loňském roce jsem si vzal nejlepší ženu a koncem roku se nám narodila holčička. Proto jsem se rozhodl, že teď je potřeba moje 100% pozornost doma. Chci si užít rodinný život, sledovat ten neskutečný vývoj naší holčičky a být více nápomocen manželce v tomto období. Proto jsem poslední dobou opravdu nestíhal florbal v takovém nasazení a kvalitě, jak bych si představoval a dle mého názoru je lepší uvolnit místo jiným, než dělat věci napůl.

K trénování se určitě vrátit chci, jelikož je to koníček, který mi dává obrovský smysl. Rozhodně teď nechci slibovat nějaký termín návratu. Můžu určitě prozradit, že jsem s vedením klubu domluvený na menším projektu, abych úplně nevypadl z prostředí Slavie.

Co ti za těch 5 let trénování dorostu utkvělo v paměti a na co budeš vzpomínat? Co ti florbal, trénování a spolupráce s realizačním týmem dali?

Nevím, jestli jde vytáhnout za 5 let jen pár věcí, protože je toho strašně moc a nechci být v tomhle příliš konkrétní. Pamatuji si spousty důležitých útržků, různých dialogů s hráči, různé situace na hřišti, ale na to se mě může každý zeptat až mě potká. Vzpomínat budu na všechny hráče a trenéry, kteří mě formovali v takového trenéra a hlavně člověka, jakým jsem teď.

Florbal mi toho dal opravdu hrozně moc, formuje mě už hezkou řádku let. Jako hráči mi dal spousty kamarádů, týmovost, pokoru, respekt a neskutečně zábavy.

Jako trenérovi mi dal možnost formovat hráče a nejen na hřišti, ale i mimo něj. Florbal mě lidsky i profesně velmi posunul, jak každodenním kontaktem s hráči, tak i díky různým seminářům ze strany Českého florbalu. Opravdu silně mě ovlivnil realizační tým a to nejen kolem dorostu, ale v celé Slavii. Nejvíce jsem se naučil od trenérů, se kterými jsem byl v užším kontaktu. Když budu konkrétní, tak jsou to určitě Husín, Bína a v posledních dvou sezónách Kuba. Právě u posledního jmenovaného bylo skvělé sledovat, jak se obrovsky posouvá směrem dopředu a s jakou energií do trénování vstoupil.

A na závěr otázka mimo florbal. Čemu se věnuješ a co je tvoje každodenní náplň? Máš nějaký volný čas? Případně jak ho trávíš?

Já jsem dosavadní kariéru zasvětil vědě, výzkumu a inovacím. Pracuji na FEL ZČU ve výzkumném týmu CIMRA, kde se snažíme zachránit planetu pomocí elektrostatického separátoru plastů, vyletět do vesmíru s naším vysokotlakým ventilem, vytvořit miniaturního robota, nebo upravit nýtovací pistoli, tak aby se s ní lépe pracovalo. Na univerzitě také vyučuji, konkrétně modelování multifyzikálních problémů. Mimo zmíněnou práci jsme s kamarády založili startup nextdrop, kde řešíme hospodaření s nejcennějším zdrojem co máme, vodou.

Dříve jsem měl volného času více a rád jsem si šel zaběhat, nebo vyrazil na dobré jídlo, případně podnikl nějakou cestu po světě. Aktuálně se volném čase věnuji hlavně rodině. Až Ninuš trochu povyroste, tak se jistě vrátíme k cestování i všem aktivitám jako dříve. Nyní mám v plánu konečně začít běhat s kočárkem a později s holkami vyrazit na Stezku Českem.

Kuthy, děkujeme za rozhovor a zhodnocení sezóny dorostenců. Přejeme hodně štěstí, úspěchů a radosti na všech frontách!

Já děkuji. Také děkuji, že jsem mohl být součástí tak skvělého kolektivu na Slavii a gratuluji mužům k postupu!