V roce 2007 vstoupil v rodné Aši do klubu TJ Jiskra Aš, kde započal svou hráčskou kariéru rovnou v mužské kategorii. Po dvou letech přestoupil do Chebu. Po této sezóně ovšem přišel zásadní zlom a Adam se přesunul do týmu Slavia VŠ Plzeň. Hned v úvodní sezóně muži postoupili do 3. ligy. Adam po několika sezónách na postu hráče A týmu přijal nabídku do vedení klubu a stává se druhým plno úvazkovým pracovníkem na postu manažera klubu. 

Následně navazuje několik sezón, kdy byl součástí A týmu mužů, jenž se dlouhodobě pokoušel dostat do Národní ligy. Toto klubové přání se vyplnilo až v loňské sezóně 2021/2022, kdy mužský A tým FBŠ SLAVIA Plzeň postoupil do vytoužené Národní ligy. Letos měl navíc velkou šanci vybojovat postup do 1. ligy.

Kruh se nyní uzavírá a Adama už tak v dresu A týmu neuvidíme, po letošním posledním zápase v baráži proti Startu oznámil svůj konec. Ve své dosavadní kariéře odehrál přes 300 utkání pod hlavičkou Českého florbalu (vše pouze v kategorii mužů), z toho drtivou většinu právě za Slavii Plzeň, kde strávil většinu své kariéry. Další zápasy už přidá pouze za rezervní týmy.

Slavia VŠ Plzeň - sezóna 2012/2013 (č. 78, na fotce vlevo nahoře)

ROZHOVOR:

Ahoj "ÁTÉ"! Poprvé jsi do kontaktu s florbalem přišel doma v Aši. Proč vedly tvoje florbalové kroky právě do Plzně?

Ahoj všem sportovcům a příznivcům našeho klubu. Na úvod je to jasné, z Aše pocházím a do Plzně jsem šel na vysokou školu, takže přechod ke sportu v jiném městě byl pro mě přirozenou cestou. Na začátku jsem zkoušel v Plzni FbC a Slavii a díky tehdejší partě a pohodě na trénincích u mě jednoznačně vyhrál nynější klub mého srdce.

V klubu máš pověst dříče a ještě dnes dokážeš většinu mladších kluků strčit do kapsy co se týče výdrže a fyzické přípravy. Čím to je? Připravuješ se více než ostatní?

Ta pověst je tvrdě vybudovaná :-D Ne, teď vážně. Neřekl bych, že se připravuji víc než ostatní (i když než někteří jedinci asi ano). Jde spíš o kvalitní pohybový a fyzický základ, který si buduji od dětství i bez jakékoliv organizované fyzické přípravy. Obecně mě dlouhodobě baví pracovat na svém těle i hlavě a sledovat pokroky, beru to jako takový můj malý životní experiment, tělo máme pouze jedno a je potřeba se mu poctivě věnovat. 

Díky takto zdravému a vytvořenému vztahu ke kondici jsem si nějaké základní tréninkové plány vždy vytvářel sám a v tomhle tématu se sám vzdělával. Další výhodou je určitě moje všestrannost, která vychází z toho, že jako malý jsem trávil každý den několik hodin kopáním do míče, házením na koš, běháním a hraním dalších různých her. To třeba dnešním dětem hrozně moc chybí a podobných "plácků" bohužel ubývá. Kromě toho jsem dělal řadu sportů na různých úrovních. Když to všechno sečtu, tak jsem toho asi celkově dělal více a lépe a tím pádem jsem v tomhle ohledu vždy patřil k nejlepším. Hráči většinou kondici vnímají jako neoblíbenou část té sportovní přípravy. Pokud v ní ale chcete být dobří, musíte si k ní vytvořit pozitivní vztah, jinak to nejde. Dnešní kondiční nároky na sport na nejvyšší úrovni jsou totální úlet, pro tělo až nezdravé a proto je potřeba se tomu důkladně věnovat.

V klubu vykonáváš funkci manažera. Napadlo tě v počátcích na Slavii, že se budeš moci živit řízením klubu? Zkusíš nám v krátkosti popsat, co všechno máš na starost?

V počátcích mě to určitě nenapadlo, ale jako trenér jsem se v klubu zapojil od samého začátku, protože jsem k tomu měl i díky studiu určité předpoklady a Milan Bejček mě do této pozice nadraftoval :-). Chvíli poté jsem se zapojil do dalších oblastí a jak klub raketově rostl, tak práce v něm přibývalo a pro lidi, kteří vše obstarávají, se musely sehnat finance, aby se o chod klubu mohli starat i mimo svůj volný čas. Znovu se jednalo o jakýsi přirozený vývoj, který nastal díky tomu, že lidé v klubu byli dostatečně zapálení a chtěli to celé někam posunout. Vznikla z toho tahle úžasná a obrovská organizace plná skvělých lidí, kterým bych tímto rád poděkoval.
A teď v krátkosti, co mám vše na starosti. Je to hlavně interní komunikace v klubu na všech úrovních, která mi zabírá drtivou většinu pracovního času. Ten zbylý věnuji rozvoji klubu, částečně marketingu a medializaci, klubovým objednávkám a trénování.

Kromě manažerské pozice zastáváš i post trenéra mladších žáků, jak všechny tyto činnosti zvládáš?

Všechno je téměř pod jednou střechou, což nám jako klubu dává obrovskou výhodu z hlediska úspory času a efektivity práce. Činnosti zvládám, protože si je sám plánuji a sám koriguji svůj pracovní a volný čas. Když to řeknu úplně jednoduše, při této práci v rámci vedení sportovního klubu si značnou část činností tvoří člověk sám. A to je právě věc, která mě na tom baví nejvíce. Bohužel je tu však další nemalá várka činností, na které už čas a kapacita nejsou. Je to nikdy nekončící proces, pokud máte zájem v tom, aby se klub neustále rozvíjel a já věřím, že my ho u nás máme.

A jak bys zhodnotil uplynulou sezónu mladších žáků?

Kdybych to měl vzít hodně v krátkosti, tak se jednalo o nejlepší sezónu této kategorie v historii klubu. Ale rád bych to trochu rozvedl a teď nebudu vůbec mluvit o tom, že z výsledkového hlediska to byl jedním slovem válec, to byla jen přidaná hodnota k tomu všemu, co se dělo kolem. Třešničkou na dortu byl úspěšný turnaj ve Švédsku. Zapomenout nesmím ani na druhé družstvo RED, ve kterém působili po celou sezónu nadějní hráči, kteří by za normálních okolností v předchozích letech hráli za první tým. Spousta z nich se zlepšila o parník a pokud na sobě budou dále pracovat, budou z nich skvělí lidé a sportovci.

Ročník 2010 je výjimečný z pohledu fungování hráčů a zejména rodičů, kteří se spolu baví a fungují i mimo florbal a to je naprosto zásadní. Většina těchto hráčů má florbal jako svou prioritu a podřizuje mu ostatní aktivity, které se snaží plánovat kolem něj. To ročníky předtím neměly a je to věc, se kterou bojujeme. Na druhou stranu je to super, protože máme zrcadlo a víme, kam bychom se s jednotlivými ročníky chtěli dostat v rámci fungování osy klub-trenér-hráč-rodič. Trénuji již nějaký ten pátek a tahle sezóna mi znovu otevřela oči v tom, co všechno dokáží děti v tomhle věku pobrat a jak mohou společně fungovat a jít za stejným cílem, když se povede správně nastavit prostředí. Mělo to samozřejmě i mírná negativa, rivalita a konkurence v týmu byla někdy opravdu velká a na to bohužel dopláceli slabší hráči, ale i to je běžnou součástí sportovního kolektivu. Za klíčový bod považuji samostatnost, ke které jsme postupnou prací tým dokázali dostat. Je skvělé pozorovat, že při trénincích i turnajích nemusíme jako trenéři řešit běžné věci, protože ten tým si je mezi sebou vyřeší sám a má to mnohem větší hodnotu, než kdybychom to udělali my. Myslím, že budu mluvit za všechny trenéry mladších žáků, když to zakončím tím, že jsem na kluky obrovsky pyšný a že jsme si sezónu s nimi užili a budeme na ní vzpomínat hodně dlouho. Bude těžké to zopakovat, děkuji všem hráčům i rodičům a těším se na jejich další rozvoj, který budeme sledovat.

V kariéře si bezpochyby zažil spoustu momentů, na které budeš dříve či později určitě vzpomínat. Zkusíš nám vyzdvihnout některé pozitivní i negativní zážitky?

Zpětně mě hlavně mrzí, že jsem neměl možnost se k florbalu dostat od dětství a projít si mládeží, tak jako to mohou hráči dnes. Dříve to nebyla samozřejmost a i za tohle by měli být vděční, že tato možnost tu je a je hlavně na nich, kam až se můžou dostat. Nikdo jiný to za ně neodmaká. Na druhou stranu jsem si prošel i jinými sporty, naučil se i jiné věci, a tak mohu různě porovnávat.

Zbytek odpovědi vezmu čistě z mého hráčského pohledu. Skvělé momenty a sezóny jsem odehrál hned po mém příchodu do Slavie, kdy jsme měli neskutečnou partu a na tyhle roky vzpomínám nejraději. Mám tam spoustu pozitivních vzpomínek ze společných akcí, vyhraných zápasů, parádních divizních celovíkendových výjezdů, ale samozřejmě i pár horších po prohraných zápasech. Ten největší bohužel převažuje a vybavuji si ho naprosto přesně, na konci sezóny 2015/2016, kdy jsme po prohraném zápase se Strakonicemi v barážové sérii o postup do Národní ligy seděli v šatně č. 12 s hlavami dole, brečeli a věděli jsme, že jsme to nezvládli a že tenhle tým takhle společně končí a rozpadá se. Dodnes jsme ale skvělá parta, i po letech se všichni v rámci možností scházíme, chodíme si vzájemně na svatby i další akce a to mi přijde skvělé. Někdy nám toho sport dost bere, ale většinou hlavně dává, tahle přátelství jsou k nezaplacení a i proto tak moc podporuji týmový sport, je to úžasná disciplína, která píše životy.

Pak přišla generační obměna, která trvala tři dlouhé sezóny, které byly naopak nejhorší za dobu mého působení u A-týmu. Téměř všichni mí dosavadní spoluhráči už skončili a přišli noví jako Ondra Baroch, Pája Šimeček nebo Honza Žák a hlavně šikovní kluci z ročníku 2002, kteří nyní tvoří osu A-týmu a už předtím pravidelně doplňovali áčko. To byla sezóna 19/20, ve které jsme s novým a velmi silným týmem znovu bojovali o postup do Národky. Chyběla odehrát poslední série a hodil do toho vidle covid. Na tenhle moment mám také silnou negativní vzpomínku, v té době už jsem bojoval s různými šrámy na těle a tušil jsem, že už nebudu po palubovce běhat dlouho. Tenhle a další rok nám pandemie znemožnila bojovat o postup, takže moje pocity byly hodně smutné. Chtěl jsem to celé zakončit vytouženým postupem a Národku si zahrát. Ten se povedl až o rok později, kdy jsme to suverénním způsobem zvládli a mohli po letech slavit. Ty pocity po třetím vítězném zápase na půdě Rudné nejdou popsat a jednalo se určitě o nejzářivější moment mé florbalové kariéry, na který nikdy nezapomenu. Abych ten covid jen nehlásil, byla tam i jedna pozitivní věc. Díky pandemii jsme měli možnost si v létě dvakrát zahrát na pražském turnaji Czech Open v kategorii muži PRO a v prvním roce (2020) jsme vybojovali stříbrné medaile, kde jsem jako kapitán týmu mohl před finálovým zápasem poslouchat českou hymnu, což byl taktéž velmi silný moment, na který rád vzpomínám. Skoro to celé skončilo i dalším postupem do 1. ligy, který by nám takto rychle vynahradil ztracené roky v Divizi, ale těsně se to nepovedlo. Věřím, že tento úspěch nás čeká brzy, i když už to nebude se mnou v hráčské roli. S tím jsem ale naprosto v míru a přeji klukům, ať se jim všem daří a jsem zvědavý na to, jak se budou do áčka propracovávat naši nadějní mladíci.

Možná je to hloupá otázka, ale co pro tebe vlastně znamená florbal a celá organizace FBŠ SLAVIA Plzeň?

Jelikož je florbal mou prací a také koníčkem číslo jedna, považuji ho za jednu z mých klíčových životních hodnot a tak se k němu snažím přistupovat. Co se týče naší organizace, tady cítím obrovskou hrdost za to, kam jsme ji za ty roky dostali. Znamená pro mě opravdu hodně a je to můj největší životní projekt. Zároveň je před námi stále kus velké práce a je důležité, že se postupně do fungování zapojují mladší trenéři a lidé, kteří jsou otevřeni novým metodám a chtějí se vzdělávat.

Pojďme na chvíli odskočit od florbalu. Všichni tě známe z florbalového prostředí. Co vlastně děláš ve volném čase, když už se nějaký najde?

Jelikož jsem ještě do konce právě skončené sezóny aktivně hrál na výkonnostní úrovni, tak mi většinu volného času zabíral právě florbal a tréninkový proces. V mém věku nebylo jednoduché vše zvládat, kromě čtyř týmových tréninků jsem musel podobnou část času věnovat i péči o tělo, aby tréninky zvládlo a vydrželo bez zranění. I přesto se mi to úplně nedařilo, a tak byl nejvyšší čas si od toho odpočinout.

Po skončení posledního zápasu mužů A v baráži o 1. ligu jsi oznámil svůj konec. Jaké to pro tebe po těch letech bylo?

Myšlenky na to jsem měl zhruba od Nového roku, protože v posledních dvou sezónách jsem si vždy přivodil zranění, které mě vyřadilo na více než polovinu sezóny, což znamenalo, že moje hodnota pro tým byla stále nižší, což jsem sám cítil a tušil jsem, že se blíží konec. I přesto to rozhodnutí bylo těžké, protože jsem se vždy cítil více jako aktivní sportovec než jako trenér nebo cokoliv jiného, to mám v sobě i nadále. To finální rozhodnutí přišlo opravdu až během té barážové série se Startem a ukápla i nějaká ta slza. Samozřejmě v tom hrálo roli více faktorů a jsem přesvědčený, že to bylo správné rozhodnutí. Nic netrvá věčně a navíc mám spoustu nových cílů a výzev, které jsem během aktivní kariéry plnit nemohl. U sportu samozřejmě zůstanu, kdo mě zná, tak ví, že bez pohybu nevydržím. Akorát se přesouvám do role rekreačního sportovce, budu sportovat „zdravěji“ a pro sebe, plnit si individuální cíle a když se zadaří, tak se občas ukážu i na tréninku, abych mohl kluky prohnat a zkontrolovat, jak na sobě pracují :)

Chystáš se hrát i nadále například v C týmu mužů Nedělní řezané? Není navíc tajemstvím, že máš velice pozitivní vztahy s hráči TJ Sokol Koterov, nechystá se přestupová bomba?

Za dobu svého aktivního hraní jsem potkal už tři generace hráčů. Část z nich je v našem C týmu a velká část z nich je právě v Koterově, kde jak píšeš, mám vztahy nejbližší, protože se prakticky jedná o můj původní tým ve Slavii, se kterým jsem strávil nejvíce herních roků a jsou mi celkově nejblíže, nejenom věkem. Přestupová bomba se ale nechystá, i když na stole byla velmi lukrativní nabídka :) Mé srdce je na Slavii a pokud nastoupím za některý z rezervních týmů, bude to tady. Předpokládám, že s kluky z céčka si určitě půjdu občas pinknout a pokud bude potřeba a čas, zaskočím i na béčku. Ale už to pro mě určitě nebude priorita a prim budou hrát jiné aktivity a plány.

Z pozice manažera klubu máš určitě přístup k zajímavým a dnes možná ještě neodtajněným informacím, můžeš nám prozradit nějakou novinku, kterou chystá klub pro příští sezónu?

Je toho hodně, těšit se můžeme na vylepšenou vizuální stránku klubového i náborového webu, na vznik tří oddělených tréninkových center v Plzni pro naše nejmenší děti a nebo na novinky týkající se vylepšení zázemí na naší domácí hale. Čeká nás i jedna poměrně zásadní novinka ve vedení klubu, kterou můžeme zanedlouho odtajnit. Myslím, že na novou sezónu se mohou všichni těšit.

Doplňující otázka na závěr. Na co tě můžeme pozvat při náhodném setkání?

Určitě neodmítnu pozvánku na skvělou večeři (žebírka, burger, plzeňské pivo) nebo do kina na Marvelovku :-)

Adame, ještě jednou mockrát děkujeme za všechno, co pro náš klub děláš!

Já díky za rozhovor a přeji všem úspěšnou letní přípravu a celou sezónu!