Ahoj Pepo. Řekni nám na úvod, co pro tebe znamená florbal?

Florbal je pro mě čistá radost ze hry a pohybu. Je to zábava se skvělou partou lidí.

Jak jsi s florbalem začínal?

Začátky florbalu? To už si ani nepamatuju, to je strašně dávno! Ne… samozřejmě si to pamatuji. Když před 25 lety kolegové z práce přišli “Hele ty když jsi teď skončil s hokejem a hokejbalem, nechceš jít s námi na florbal?” “Co? Co to je?”

Začátky byly hodně komické. Florbalka byla celá plastová, vystřelit s tím vůbec nešlo. No a pak jsme chodili 2x týdně a hráli 3 na 3. V té době to bylo jen jít se zpotit a udělat si žízeň. Ale byla to zábava a relax. Pak někdy kolem roku 2010 jsem se dostal na Slavii, kam jsem začal vozit syna na tréninky. Zde mě Milan oslovil, jestli s nimi nechci jet na Prague Masters (turnaj veteránů). Moje odpověď byla, že nejsem tak starý a Milan na to, že už můžu. S touhle partou jsme se domluvili a hráli veteránskou extraligu asi 6 let. Poté jsem hrál plzeňskou ligu mužů za Forsee Plzeň až do covidu. Epidemie znamenala konec mé hráčské kariery.

Pepo na Slavií již trénuješ mnoho let, co tě vlastně stále drží u florbalu?

Trénuji dlouho? No vlastně jo. Je pravdou, že před třemi lety jsem chtěl skončit. V té době jsem byl u mladších žáků a měl toho plné zuby. Vadila mi nevychovanost těchto malých dětí. V té době za mnou přišel Bína (Lukáš Kubinec) s nabídkou trénování juniorů B. Nad touto nabídkou jsem dlouho přemýšlel a ve finále jsme byl pro, protože to vše byli kluci, kteří dříve prošli mými tréninky v elévech a mladších žácích. Tím pádem jsem věděl, co od nich čekat.

A baví mě sledovat sportovní i lidský vývoj těchto už mladých mužů. K trénování mě přivedl Milan Bejček. Právě díky němu jsem začal pomáhat trenérovi elévů Simonu Parákovi a spolu jsme vytvořili dvojici, pod kterou začínaly dnes už hvězdy A týmu mužů - Huleš, Švácha, Čížek a další.

Zaměřuješ se primárně na rezervní B týmy, proč právě ty?

Právě proto, že hrají primárně pro radost ze hry a nejsou tolik zatíženi tlakem na výsledek a dělají to, protože chtějí.

Patříš k jednomu z nejvíce oblíbených trenérů u béčka juniorů i dorostu. Jak to děláš? 

To je spíše otázka na kluky než na mě. Ale myslím si, že to bude díky upřímnosti a přímočarosti. A pak pro mé krásné vlasy:)

Je známo, že jsi vášnivý cestovatel. Jaké destinace jsi navštívil?

Ano, cestování je pro mě důležité. Hlavně poznávání jiných kultur. Část Asie - sever Thajska, jih Vietnamu, Jordánsko, Kambodža díky dvěma měsícům skoro celá, sever Afriky - Tunis, Egypt. Všechno jsou to destinace, které jsou zajímavé a mají naprosto odlišnou kulturou. Nejsou zatížené tolika zákazy a nařízeními, jako má Evropa.

Pak evropské státy - Anglie, Irsko, Francie, Itálie, Chorvatsko, Bulharsko, Belgie, Řecko, Polsko, Německo a Rakousko.

Do budoucna bych chtěl navštívit střední a jižní Ameriku, Nepál, a tam vidět horu Kailash.

Zároveň jsi masérem a zabýváš se Shiatsu ošetřením. Můžeš nám představit, čím se živíš?

Ano, živím se masážemi, se ženou máme dvě studia - jedno v Plzni a druhé v Klatovech, kde si můžete užít kosmetiku a masáže. Navíc v Klatovech máme centrum setkávání, vzdělávání, meditací a všeho, co čekáte i nečekáte.

Shiatsu je vlastně ošetření, které vychází z tradiční čínské medicíny a které vzniklo jako prevence. Během ošetření, které se dělá v oblečení na futonu (speciální podložka), se pracuje s celým tělem, používají se akupunkturní body (tlakem prstů) a uvolňují se nejen fyzické, ale i psychické bloky. Je to složité popsat slovy, je to nepřenosný zážitek, co se s klientem při ošetření děje. Musí se zažít. Jinak dělám i klasické masáže a manuální lymfodrenáž.

Ze své mnohaleté zkušenosti jistě pamatuješ Slavií od samotného začátku. Kde vidíš, že se klub nejvíce posunul?

Klub za těch přibližně 13 let prošel spoustou změn, za mě určitě k lepšímu. Celkově je mnohem více profesionální. Hodně se zlepšuje zázemí haly, kde každý vidí např. nový povrch, osvětlení a s tím přichází také posun výkonnosti elitních týmů. Pak nově vzniklá akademie juniorů byl super nápad a skvělý počin.

A pověz nám, co tě čeká v budoucnosti a jaké máš plány?

Na budoucnost, na to se neptejte, to je daleko. Teď to není na pořadu dne. Žiju přítomností.

Pepo, děkujeme moc za rozhovor přejeme ti hodně štěstí a radosti jak ve florbale, tak i v osobním životě.

Taktéž děkuji a rád bych tímto poděkoval i své ženě za obrovskou podporu a trpělivost, když trávím florbalové víkendy na cestách.