Ahoj Kubo, už od svého přestupu do Slavie v roce 2017 patříš v klubu mezi velké opory. Od té doby uteklo už 6 let. Pamatuješ jaká byla Slavia tehdy a jaká je dnes? Jaké jsou nejzásadnější rozdíly?

Ahoj všem příznivcům našeho klubu. No, poměrně těžká otázka hned na začátek :) Za těch nějakých 6 let udělal klub obrovský pokrok téměř ve všem. Těch věcí bych mohl jmenovat opravdu hodně, a to jak v té sportovní části, tak i v managementu, marketingu a dalších činnostech, které běžný člen většinou nevidí. Rozšířili jsme se i co se týká personálního obsazení, počtu členů, trenérů, zápasů, kategorií, prostě všeho možného.

Vybrat ten nejzásadnější rozdíl je poměrně těžké, ale i přesto řeknu, že je to za mě fungování a přístup toho nejsledovanějšího týmu v klubu a tím je mužské áčko. Když jsem byl já ve věku staršího žáka, dorostence, tak jít se podívat na kterékoliv áčko kdekoliv v Plzni, bylo ve většině případů spíše utrpení než zážitek. Hledat inspiraci šlo těžko. Tehdy to hráli výhradně hobbíci a upřímně se na to nedalo moc dívat, takže i proto zde byla jen Divize. Vím, že se někomu tyhle věty nelíbí, ale takhle to prostě vypadalo z mého pohledu a je mi jedno, jestli mě za tenhle názor někdo nemá rád. Chápu, že spousta tehdejších hráčů prostě neměla větší ambice, florbal brali jako svůj koníček, bavilo je to a to je naprosto v pořádku. Jen ať netvrdí, že jim to šlo. 

Mě to zpětně mrzí z toho pohledu, že my jsme si museli odtrpět i vlivem covidu tři roky v Divizi. Lidé si ani neuvědomují, jak to tehdy bylo náročné na psychiku, obzvláště během pandemie. Nebo minimálně mě osobně to hodně užíralo a nerad na to vzpomínám. Pár pozitiv a zkušeností nám to přeci jen dalo a v budoucnu si budeme moci říct, že jsme si to odpracovali sami hezky odspodu. Jsem rád za to, že jsme všichni vydrželi pospolu a postupně jdeme krok za krokem. O to sladší to jednou bude.

Průlom nastavení podle mě nastal ve chvíli, kdy se náš ročník 2002 dostal do juniorů. Od té doby jsme mohli začít nastupovat i za muže a postupně se začal tvořit tým, kde samotná kostra je postavena okolo mladších hráčů, kteří chtějí pracovat a prošli florbalem od útlého věku a mají skvělé základy. Z Prahy se v té době vrátil Pája se Žakym, což bylo také klíčové. Velká část hráčů tvoří tým i dnes a během té doby jsme vytvořili super kolektiv kvalitních hráčů, kteří jdou za tím, co si všichni přejeme, aby v Plzni bylo.  

Těch důležitých momentů a rozdílů je ovšem vícero, ať už sportovních, tak pak také v samotném řízení klubu. Vyjmenovat všechny by zabralo hodně času. Zmíním však ještě jeden a to je servis a práce s mládeží, kde u každé kategorie je dostatečný počet kvalitních trenérů, kteří se snaží předávat své zkušenosti a posouvat hráče a hráčky na jejich cestě.

Kromě toho, že jsi nedílnou součástí A-týmu mužů, jsi zároveň trenérem dorostenců, jak se dají obě tyto činnosti skloubit?

Myslím, že se to dá relativně v pohodě, nevidím v tom nějaký velký problém. Snad jen, že občas skončí trénink dorostu a za chvíli začíná trénink mužů, takže je potřeba rychle přenastavit mysl z trenéra na hráče. Od letoška mám u dorostu více věcí na starost a mě tahle kategorie baví. Kluci už jsou velký a nastává zde přelom toho, že my už je vnímáme jako dospělé borce a i podle toho máme nastavené prostředí, kde se snažíme tlačit hodně na samostatnost. My trenéři jsme tam hlavně od toho, abychom jim pomohli v jejich rozvoji, v plnění jejich snů a cílů. Navíc ve chvíli, kdy se sejde super parta, tak je všechno mnohem jednodušší a jsem opravdu rád, že mám tu možnost trénovat zrovna dorost.

Kdo chodí na zápasy áčka ví, že jsi celkem emotivním hráčem, tvé oslavy gólů jsou plné nadšení a několikrát jsi byl u důležitých branek v letošní sezóně. Jak se hraje před vyprodanou tribunou u nás na Slavii?

Je to neuvěřitelný. Během posledního roku jsme dokázali společně vytvořit něco neskutečného. Patří za to obrovské DÍKY všem fanouškům. Především těm skalním, kteří jezdí i na venkovní zápasy. Nesmím ale opomenout i všechny ostatní, kteří nás chodí pravidelně podpořit. Holky, kluci, mladí, věkově starší, je to úplně jedno. Těší mě, že se na nás přijdou podívat i mladší kategorie a mohou tak načerpat inspiraci, zážitky a atmosféru, která je požene za tím, aby na sobě neustále pracovali a jednoho dne si mohli takové zápasy také zahrát. Já osobně poslední rok hodně vnímám nějaký odkaz a přesah, který by A tým za sebou měl zanechávat. Snažit se jít vzorem a ukazovat tu správnou cestu. Máme spoustu mladých nadějí a pro ně je důležité, aby viděli ten cíl, kam se jednoho dne mohou dostat, když budou věřit a makat na 100%. A jestli už pro ně budu vzor já nebo někdo jiný, je ve finále úplně jedno. Jde totiž hlavně o ten odkaz samotný. A to si upřímně myslím, že se nám za poslední rok celkem podařilo. Pravidelně na nás letos chodili dva nadšenci z elévů, několik mladších či starších žáků, dorostenců, ale i jiných hráčů a hráček z mládežnických kategorií. To mi dělá radost a jsem rád, že toho mohu být součástí.

A jaké je to hrát před vyprodanou halou? Elektrizující, přesně tohle chceme. Já si to snažím vždy užít, zbytečně se nestresovat, jelikož není proč, nechat na hřišti všechno a co nejvíce pomoci týmu. Někdy se stane, že to herně nebo výsledkově nedopadne, ale to k tomu patří. Kdo mě zná, tak ví, že nesnáším prohrávat v čemkoliv a třeba vzpomínky na letošní 5. zápas ve finále vymažu těžko. Snažili jsme se, ale nepodařilo se nám to dotáhnout ke zdárnému konci. Zpětně to pořád bolí, ale věřím, že nám i tyto nasbírané zkušenosti pomohou v budoucnosti.

Když zavzpomínáš, které osobní a týmové momenty z uplynulé sezóny ti utkvěly v paměti nejvíce?

Když to vezmu tou pozitivní stránkou, tak asi musím zmínit lednový zápas s Hradcem, který jsme fantasticky otočili a vyhráli. Ten zápas měl dle mého názoru opravdu vysoké parametry a hrálo se ve slušném tempu. Pak si samozřejmě budu pamatovat zápasy v play off, které se nesly ve skvělé atmosféře, obzvláště musím vypíchnout finálovou sérii a naše domácí zápasy. To bylo něco neskutečného a troufám si říct, že tohle si budu pamatovat do konce života. Bohužel se s tím váže i ta negativní vzpomínka na 5. zápas a těžkou porážku. Někdy jste prostě strašně blízko vytouženému cíli a zároveň pořád daleko. Kdybych měl říct i nějaký osobní moment, tak asi rozhodující gól 4s před koncem v prvním zápase proti Benešovu a pak také druhý finálový zápas, to jsou momenty, které si budu určitě pamatovat.

Co říkáš na změny v realizačním týmu mužského áčka do nové sezóny?

Musím říct, že když jsme se to na Hojsovce dozvěděli, tak jsem byl zaskočen. Nikdo z nás to nečekal a o to překvapivější to bylo. První pocity byly hodně zvláštní, jelikož Bína měl náš ročník už delší dobu, tak nějak jsme si zvykli na to, co od něho můžeme očekávat a to samé věděl i on. S některými kluky tady byl od starších žáků a prošel s námi kus cesty, během které jsme se toho spoustu naučili. To jakým způsobem se dnes prezentujeme v mužích, jaký obrovský pokrok udělal klub celkově, je z velké části jeho práce, za což mu patří velké uznání a poděkování. Ve finále se na změnu dívám pozitivně. Bína to takhle chtěl a jeho důvody jsou pochopitelné. Navíc u týmu pořád zůstává jako asistent a videokouč, což patří k jeho silným stránkám. Další pozitivní změnou je, že se realizační tým rozrostl na čtyři lidi a už nebude na všechno jen jeden člověk. Hlavním trenérem, jak už je známo, bude Šimi, který má taktéž bohaté zkušenosti a věřím, že nás zase posune o kus dále. U holek udělal za poslední dva roky velkou práci, měl angažmá u mužů v 1. lize v Chomutově, takže nám má co předávat. Doufám, že cíle budou opět vysoké a budeme podle toho také pracovat.

V klubu se dějí i další změny v organizační struktuře a byl jsi osloven, aby ses zapojil. Co se ti po této nabídce honilo hlavou a jak k tomu přistupuješ?

Když přišla nabídka, tak jsem byl lehce zaskočen, nutno ale říct, že pozitivně. Upřímně jsem moc neváhal a vnitřně hned věděl, že do toho chci jít. Popravdě jsem trochu tušil, že by jednoho dne něco takového mohlo nastat, ale myslel jsem si, že to přijde až za mnohem delší časový horizont. Každopádně je to příležitost, která se neodmítá a já do ní jdu s odhodláním ji maximálně využít a naplnit očekávání, která jsou s tím spjatá. Říkám si sám sobě už dlouho, že chci v životě dělat něco, co mě bude naplňovat a tohle je skvělá možnost. Milionářem se asi nestanu, ale budu dělat to, co mě baví a to je pro mě mnohem důležitější než cokoliv jiného. Vím, že mám co nabídnout, jelikož si troufám říct, a to říkám se vší pokorou, že jsem dlouhodobě cílevědomý, pracovitý a snažím se ke všemu přistupovat zodpovědně.

Své dny už trávíš přímo na Slavii a seznamuješ se s chodem klubu. Co tě nejvíce překvapilo v tom, jak vlastně klub funguje, co vše zajišťuje a zkrátka jak se ti změnil pohled z toho “hráčského” na ten “pracovní”?

Už jako hráč a později i trenér jsem věděl, že jako klub přistupujeme ke všemu s maximální zodpovědností, jelikož ho vedou lidé, kteří tuto hodnotu vyznávají. Takže nejdříve jsem se seznamoval s různými dokumenty, chodem klubu, věcmi okolo managementu, marketingu a podobně. Upřímně mě překvapilo, kolik toho je a co všechno musí klub zajišťovat, aby takto fungoval. Mně je však tento přístup blízký a adaptace na všechno mi snad nezabere moc času.

Už tušíš, jaká bude tvá náplň práce v klubu a můžeš to prozradit?

Jelikož všechno bylo celkem narychlo, tak moje role se zatím tvoří a ještě nedokážu úplně přesně říct, co všechno budu mít v kompetenci. Větší část práce asi převezmu od Bíny, u dorostu mám taktéž spoustu věcí na starost. Poté je pravděpodobné, že se zapojím do trénování nějaké další kategorie, nejspíš budu mít na starost ještě více videa než doposud, individualizace a pak také určitě nějaká administrativní a marketingová část, takže například různé psaní článků, web, příprava podkladů a materiálů k zápasům, turnajům, objednávky a jejich vyřizování a podobně. Těch věcí je určitě spousta. V hlavě mám také pár projektů, které bych rád uskutečnil a posunul naši organizaci zase o kus dále.

Co vlastně děláš mimo florbal, máš i jiné záliby?

Toho času mimo florbal úplně moc není, ale když už se nějaký objeví, tak i já si dokážu najít jiné aktivity, které mě baví. Už nějakou dobu mě celkem zajímá rozvoj osobnosti, snažím se sledovat zajímavé stránky, lidi a inspirovat se jejich názory, postojem k životu a tvořit si svůj ucelený a neprůstřelný mindset. Často asi přemýšlím nad různými věcmi jinak než většina ostatních. Tvrdím, že každý by měl ideálně najít smysl toho, proč tady je a ten čas, který zde dostal, si užít na maximum, jelikož je hodně omezený a nikdo z nás tu nebude věčně.

Obecně bych řekl, že sport je ve mně zakořeněný. Snažím se mít v tomhle všeobecný rozhled. Rád se podívám třeba na hokej, fotbal, tenis nebo jiné sporty. Když mi bylo 16, 17, tak jsem byl schopný se dívat na více jak 60 zápasů Bostonu v sezóně v přímém přenosu. Dneska už tohle číslo nejde hlavně z toho důvodu, že se snažím co nejvíce zkvalitnit svůj spánek, který je extrémně důležitý. Takže jestli tohle čte někdo z mladých kluků a holek, tak si ze mě rozhodně neberte v tomhle příklad :) Ve fotbale mi k srdci přirostla Barcelona a to hlavně díky malému argentinskému kouzelníkovi, u kterého věřím, že se brzy vrátí. V tenise zase obdivuju Rafu Nadala, protože ten člověk je přesným příkladem toho, že máte bojovat vždy až do konce a nic nevzdávat. Dále mě třeba fascinuje, co předvádí Tadej Pogačar a ostatní v cyklistice, Connor Bedard v hokeji a takhle bych mohl pokračovat fakt dlouho. Rád se ale podívám třeba i na Netflix, poslechnu dobrý podcast a podobně. Chtěl bych se také jednoho dne propracovat ke čtení zajímavých knížek, ale to mi zatím moc nejde :-)

Kubo, děkuji moc za rozhovor a přeji ti hodně štěstí do nové výzvy, která na tebe čeká!

Já děkuji za rozhovor a za možnost, kterou jsem dostal. A také všem, kteří to dočetli až sem. Na závěr bych chtěl ještě všem členům vzkázat, ať na sobě neustále pracují, věří v to, co dělají a jdou si stůj co stůj za svými cíli a sny. Během té cesty sice potkáte spoustu překážek a možná i pár lidí, kteří vám to nebudou přát, ale když vytrváte, tak se jednoho dne určitě všechno zúročí a vyplatí!